Ahoj všichni,
teď si dovolím napsat za Totemáky - děkujeme za pochvaly i věcnou kritiku. A převelice děkujeme i za počasí. Zažili jsme horší.
A nyní za sebe (reakce na diskuzi a poturnajové poznámky v mé hlavě).
Ad kaťák - také znám jiné pojetí kaťáku, ale ten haberský mě chuťově nijak nepohoršoval a i v sobotu večer jsem si ho pak nandal moc rád. 100 lidí, 100 chutí.
Ad EGO sklopky – to jde zcela na mou hlavu. Jako autor disciplíny jsem si hned po turnaji napsal bod „oprava EGO“. Ale nerozpadly se, takže cajk. Příště budou ready!
Ad starý Jemparingan – zvažuji každý rok, zda ho vůbec střílet.
Jde o starou disciplínu střílenou v Indonésii. Zcela zásadní je u ní nestandardní pozice střelce. Turecký sed. V popisu disciplíny máme i úlevnou možnost sedu s nataženýma nohama před sebou – sám mám problém s kolenem, tak mám pochopení. Ale ve skupině je vždy dost lidí na to, aby střelci pomohli se usadit a pak ho i zvednout. Moc okecat to nejde, že? Ne, mokrý zadek také není důvod!
To že sedím, a musím luk výrazně naklonit, znamená, že mě to posune z komfortní pozice zcela směrem ke „štěstíčku“. Je to naše jediná „štěstíčková“ disciplína, která, v případě zásahu, dokáže zamíchat pořadím. Proto ji tam máme.
Když už si někdo nesedne a odstřílí si to z JAKÉKOLIV jiné pozice, protože si to chce také „vyzkoušet“ – hele ok, ale hanba by mě fackovala, kdybych si pak zapsal body. Nesportovní a nefér ke kamarádům, kteří seděli. Děje se to opakovaně. Nevím co s tím. Mohu jen apelovat na čest střelce a důslednost ve skupině nebo Jemparingan zrušit.
Ad nový Biatlon – asi ok, tak mohu natřít železo.
Ad nový on/offline systém zapisování bodů – bohužel jsem osobně neměl možnost ho využít (body mi tam zapisoval Honzík:-), ale co jsem nakukoval ostatním přes ramena, líbí se mi to. Hlavně kvůli snazšímu zpracování výsledků. Ohromná pomoc pro pořadatele. Proto „odmítače“, kteří sami turnaje neorganizují, nabádám k větší empatii s organizátory a „odmítačům“ z řad organizátorů rád vzorně vyplním papírovou bodovačku na jejich turnajích.
Ještě jednou díky a někdy příště …
PetrČ.
teď si dovolím napsat za Totemáky - děkujeme za pochvaly i věcnou kritiku. A převelice děkujeme i za počasí. Zažili jsme horší.
A nyní za sebe (reakce na diskuzi a poturnajové poznámky v mé hlavě).
Ad kaťák - také znám jiné pojetí kaťáku, ale ten haberský mě chuťově nijak nepohoršoval a i v sobotu večer jsem si ho pak nandal moc rád. 100 lidí, 100 chutí.
Ad EGO sklopky – to jde zcela na mou hlavu. Jako autor disciplíny jsem si hned po turnaji napsal bod „oprava EGO“. Ale nerozpadly se, takže cajk. Příště budou ready!
Ad starý Jemparingan – zvažuji každý rok, zda ho vůbec střílet.
Jde o starou disciplínu střílenou v Indonésii. Zcela zásadní je u ní nestandardní pozice střelce. Turecký sed. V popisu disciplíny máme i úlevnou možnost sedu s nataženýma nohama před sebou – sám mám problém s kolenem, tak mám pochopení. Ale ve skupině je vždy dost lidí na to, aby střelci pomohli se usadit a pak ho i zvednout. Moc okecat to nejde, že? Ne, mokrý zadek také není důvod!
To že sedím, a musím luk výrazně naklonit, znamená, že mě to posune z komfortní pozice zcela směrem ke „štěstíčku“. Je to naše jediná „štěstíčková“ disciplína, která, v případě zásahu, dokáže zamíchat pořadím. Proto ji tam máme.
Když už si někdo nesedne a odstřílí si to z JAKÉKOLIV jiné pozice, protože si to chce také „vyzkoušet“ – hele ok, ale hanba by mě fackovala, kdybych si pak zapsal body. Nesportovní a nefér ke kamarádům, kteří seděli. Děje se to opakovaně. Nevím co s tím. Mohu jen apelovat na čest střelce a důslednost ve skupině nebo Jemparingan zrušit.
Ad nový Biatlon – asi ok, tak mohu natřít železo.
Ad nový on/offline systém zapisování bodů – bohužel jsem osobně neměl možnost ho využít (body mi tam zapisoval Honzík:-), ale co jsem nakukoval ostatním přes ramena, líbí se mi to. Hlavně kvůli snazšímu zpracování výsledků. Ohromná pomoc pro pořadatele. Proto „odmítače“, kteří sami turnaje neorganizují, nabádám k větší empatii s organizátory a „odmítačům“ z řad organizátorů rád vzorně vyplním papírovou bodovačku na jejich turnajích.
Ještě jednou díky a někdy příště …
PetrČ.